Jdi na obsah Jdi na menu

MARTIN PATŘIČNÝ

14. 11. 2017

 

  

Ta první mísa na světě byla z dlaní. A když žena těch časů nabírala vodu, zrcadlila se na hladině její tvář a s vodou nabrala i svůj vlastní obraz.

Jdete do sklepa pro jablka? Potřebujete mísu, jinak si je můžete naložit do podolku košilky. Krajíce chleba, daru, taky jen tak nepohodíte, a kam dát štrůdl, ořechy? Mísa všech tvarů a velikostí je v nás tak zažitá, je tak běžná, že kdybychom ji neměli, museli bychom si ji vymyslet. Obr. 1, Vítání chlebem a solí

A nejbližší člověku je mísa ze dřeva, je ozdobou stolu, strážkyní hojnosti...A nemyslete si, není tak úplně jedno, z jakého dřeva ta mísa je zhotovena. Mísa měkká, míním z měkkého dřeva olše, lípy, topolu, tu cítíte v ruce jinak, blízce, domáčtěji, než např elegantní třešňovou. Měkká by měla být i tlustá, takové se při pádu nic nestane… 2. Mísa topol

 

Jak se to vlastně dělá?

V podstatě jsou – výrobně-  druhy jen dva- mísa dlabaná a mísa soustružená.

 

Ta soustružená má už z principu pravidelný tvar, i když jsou způsoby jak stěnu zeslabit a pokud počítáme s ručním dokončením, může se tvar odchýlit...- ale základem je kruh, proč bychom jinak soustružili? Obr. 3, soustr. Mísa třešeň

 

(To je právě legrace - třeba v knize Jan Neruda dětem je zvláštní chyba - báseň popisuje, jak kolo vrčí, tedy stroj, soustruh - jde zřejmě o kolo setrvačníku, ale na ilustraci k básni Dědova mísa je mísa dlabaná-  takovou na soustruhu nevytočíte. Ota Janeček asi báseň nečetl, nebo ho zmátl Neruda tím „korytem“

Obr.4 ilustrace a tři sloky…ale takovéhle technické věci si všimne jen málokdo)Soustružení je stará, krásná technika práce se dřevem…

a chce-li si člověk s mísou hrát, nabízí se mu navzdory kruhu i tak spousta možností- při klasickém soustružení může jít i o hranatý tvar se soustruženým vnitřkem…(Pozor na prsty!) design, Obr. 5,

Dlabané mísy se dnes pro urychlení práce nařežou motorovou pilou či maflem, odebere se dutina a tvar mísy se dokončí dláty, ručním broušením či kombinací. Obr. 6, postup práce Dlabaným (dnes už mnohdy jen podle názvu, dláto nahrazují přípravky do úhlových brusek) mísám lze dát i velmi zvláštní tvar, v krajním případě může jít až o sochu- olše, obr7.

A pak jsou zvláštnosti. Někdy jen jednou, jen jedinkrát za život k vám přijde nebo dostanete dřevěný kus světa přírody a pak musíte rozhodnout a vědět co s ním. Řez pily už vrátit nejde.

Tady byl obrovský nádor na kmeni dubu. Přesněji- nádor zřejmě rostl zároveň se stromem…Jak vidíte z obr. 8 nejdřív jsou kořeny, pak nádor a pak teprve pokračuje srůst stromu.

Bylo třeba odvrtat střed. I při opatrném a pomalém sušení dřevo popraskalo a drobilo se a pod kůrou byly larvy i výletové otvory, příroda už zahájila destrukční kroky směřující k tomu vrátit tělo zemi. Tuhle mísu ukazuju na výstavách, nejen jako raritu.  Každý ji může obejmout či pohladit. Obr. 9, mísa dub, nádor

 Nechtěl bych být ten, kdo pro dřevěnou mísu hledá nějaký sjednocující estetický kánon – česky – nechtěl bych posuzovat, která mísa je krásná víc a která míň. Silnostěnná a bytelná? Nebo tence vybroušené stěny a v kontrastu zbytky kůry? Takže jinak – Viděl jste pane P. nějakou ošklivou dřevěnou mísu? – Nevzpomínám si.

O mořské panně sním, vydlabal bych si pro ni z topolu dřevěné necky, troky a vozil bych ji po poutích, ale prý už to kdysi někoho napadlo.

Málem bych zapomněl – okřín je dlabaná mísa na zadělávání těsta - někdy i s vnějším dnem docela oblým, kvůli naklánění. Ono ruční zadělávání těsta nebyla nijak lehká práce!

dscf5306.jpgimg_5238.jpgimg_8904.jpgimg_5226.jpgdscf6292.jpgimg_8850.jpgdscf5551.jpgimg_7862.jpg